Historie obce

Název obce pravděp [pohlednice] odobně vznikl podle některé z pověstí. Zatím první doložená zmínka o obci se datuje k roku 1355, kdy Starkoč držel Rubín ze Skalice. Po něm následuje celá řada majitelů, kteří měli Starkoč v držení a zde sídlili. Byli to v letech 1359 – 1362 Svatobor z Bousovny, 1411 – 1413 Mařák a Tomášek z Vicemilic, r. 1422 Mareš ze Starkoče, Aleš a Valdštejn ze Starkoče. Udává se, že roku 1440 Mareš a Valdštejn, vladykové ze Starkoče, byli přítomni na Čáslavském sněmu. Ve 14 a 15 století bylo zde sídlo vladycké, jakou mělo sídlo podobu a kde leželo již nelze přesně zjistit. S vladyckým sídlem jsou spojena jména Jiří a Petr ze Starkoče.  Od roku 1534 byla Starkoč v držení Petra Sudy z Renče, poté přešla roku 1554 osada do majetku pánů Chotouchovských  z Nebovid a Hostačova. Ti mají na místním hřbitově ve zdi památné náhrobní kameny. Po bitvě na Bílé Hoře dostal Starkoč Magni ze Žlebů, brzy ji však prodal Janu Rudolfu Trčkovi z Lípy. V druhé polovině 17. stol. patřila osada Starkoč ke statku Zbyslavskému. Roku 1663  koupil hrabě Michal Osvald z Thůnu a Hoheštejna  panství Žehušické a s ním též i panství Zbyslavské se dvory  Starkoč, Lovčice, Zaříčany. V letech 1818 – 1846 byl dvůr Starkoč zrušen a jeho pozemky přešly ke dvoru Lovčice a Zbyslav. Dominantou obce je kostel z roku 1738, původní dřevěný je připomínán již roku 1352

V obci od roku 1870 fungovala Občanská záložna se 150 členy, svoji činnost však ukončila 1903. Působily zde oborové spolky jako Hospodářská beseda, Hospodářské sdružení malozemědělců a domkařů, Svaz pěstitelů čekanky apod., ale i  spolky společenské: Sdružení venkovské mládeže, Vzdělávací spolek Havlíček. Později dobře fungoval Dobrovolný sbor hasičů a Sokol. Některé obecní záležitosti zastupitelé vyřešili velmi rychle a dobře. Příkladem může být zřízení Obecné školy roku 1892 v obci. Jiné záležitosti však trvaly poněkud déle. Např. obec byla připojena na elektrickou síť až mnohem později: a to v roce 1939.  Po mobilisaci  27. července 1914 nastoupilo do rakouské armády 82 mužů. Ke konci války  nastupovali do armády i 18 ti letí mladíci.  Mnozí se však již z válečného pole nevrátili vůbec, nebo byli těžce raněni.  Jejich hroby jsou po celé evropě. Dnes má 20 padlých vojáků na návsi pomník na věčnou památku. Byl dokončen v roce 1924. Zvonička, která stojí vedle něho, byla postavena v roce 1930 k  výročí 80. narozenin prezidenta T.G. Masaryka. Tuto událost připomíná i nápis na jejím zvonu. Společenský život v obci se odehrával v hostinci Václava Pavlíka čp14, [náves] později Josefa Vítka. Tam se schůzovalo, odbývaly se plesy, hrálo divadlo, tam cvičili sokolové. Historie obce je dobře známa ze zápisů v Památní knize školy starkočské a ze zápisů z jednání Obecního zastupitelstva až do roku 1927. V dalším období až do roku 1939 nejsou žádné písemné zprávy. Kronika obce, ani kronika školní se bohužel do dnešních dní nedochovaly vůbec.

Listopad 2010, Jaroslav  Bruner

Další fotografie ze života obce naleznete zde