Rodáci

Rudolf Krupička
Ve Starkoči se narodili dva spisovatelé, kterým se dostalo místa ve slovníku českých spisovatelů pro jejich literární díla. První byl Rudolf Krupička (1879-1951), básník a dramatik, pocházel z obchodnické rodiny /bývalý obchod a hostinec u „Špačků“/. Po studiích však přesídlil do Kutné Hory, kde vedl rodinný podnik. Psal velmi intenzivně, avšak jen tak pro sebe. V roce1915, ve svých 36 letech, představil veřejnosti svoji první divadelní hru „Velký styl“, kterou uvedlo divadlo na Královských Vinohradech. Další divadelní hra „Vršovci“ byla dokonce na repertoáru Národního divadla. V této hře vystupovali např.: Eduard Vojan, Růžena Nasková, Leopolda Dostálová, Jiří Steimar atd. Vydal řadu básnických sbírek a divadelních her. Přestože Rudolf Krupička jako autor nevstoupil do širokého podvědomí kulturní veřejnosti, jsou i v současnosti uváděny jeho divadelní hry na amatérských scénách. V roce 1936 byl zvolen řádným členem literárního odboru České akademie.

Josef Sekera
Druhý v pořadí byl spisovatel Josef Sekera (1897-1972), původně sloužil jako úředník Československých státních drah. Už v roce 1924 na sebe upozornil svou první literární prací, knihou povídek „Svaté listy". Po té následovala velká řada povídek a románů, děj některých z nich se odehrává ve Starkoči a v širokém okolí. Pán Žernovů, Palmy tam nerostou, Jsme strom zelený a Torzo lásky jsou toho důkazem. K jeho nejznámějším dílům patří román „Děti z hliněné vesnice“. Na jeho rodném domu čp 70 byla 25.9.1987 odhalena pamětní deska, dnes ji tam však budeme marně hledat. Literární kritika té doby, hodnotí práce Josefa Sekery velmi příznivě, v roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Miloslav   Vostrovský
Miloslav Vostrovský /1906-1991/, byl nadšeným hudebníkem a malířem. Již od roku 1931 vedl dechový orchestr, který byl znám široko daleko. Dokázal si vyučit i nové muzikanty. Soukromě studoval malbu u profesora Andrese v Praze. S paletou jsme ho mohli vidět hlavně na Železných horách, v okolí Starkoče. Se svým švagrem, Františkem Jelínkem, často malovali společně na svých cestách po rodném kraji, Slovensku, Jugoslávii. Obrazy Miloslava Vostrovského visí v mnoha domácnostech ve Starkoči a v  širokém okolí, ve Vídni i v USA.

František Jelínek
František Jelínek /1908-1990/, oddaný sokol, absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Čáslavi, po té byl zaměstnán jako úředník Státní pojišťovny. Nadějnou dráhu úředníka roku 1955 opustil, soukromě vystudoval malbu u malíře Jakuba Obrovského, profesora Akademie výtvarných umění v Praze. Stal se akademickým malířem a členem Svazu českých výtvarných umělců. Žil v Karlových varech, procestoval mnoho zemí, na své rodiště ale nezapomněl. Často zde maloval a do Starkoče se vracel. Několik obrazů, kreseb a grafik daroval i místním občanům a obci. Uspořádal bezpočet výstav. Svýmí díly je zastoupen ve veřejných i v soukromých sbírkách jak v České republice, tak v zahraničí.

Zdeněk Váša
Narodil se v roce 1929 ve Starkoči v zemědělské rodině. Svůj čas věnoval především místnímu spolku Sokol, pomáhal organizovat kulturní život na venkově a začal se hlouběji zajímat o hudbu. Tu později vystudoval na Státní konzervatoři v Praze – obor operní zpěv. Život v tehdejší pražské společnosti ho obohacoval i v oblasti malířství. Opernímu zpěvu se věnoval až do své emigrace v roce 1968. Jeho druhým domovem se stal švýcarský Bern. Po celá další léta hodně cestoval a všechny zážitky později přenesl do svých obrazů. Poslední desetiletí se celou svou osobností věnuje malbě. Sám říká: „Nepatřím k žádnému uměleckému směru, vše jsou prožitky z cest doprovázeny hudbou“.