Obec Starkoč
Starkoč 26
286 01 Čáslav
E-mail: podatelna@starkoc.cz
Legionáři - rodáci
Legionáři - rodáci
Legionáři – rodáci ze Starkoče
V roce 1917 se masivně začaly rozšiřovat oddíly legií v zahraničí. Tehdy vstoupilo deset rodáků z obce Starkoče, kteří byli v zajetí buď v Rusku, nebo v Itálii do legionářských složek. V ruských legiích bojovali Čeněk Chadraba (1896), František Dušek (1878), Josef Forman (1882), František Papoušek (1881), Bedřich Skřivánek (1894), Miloslav Váša (1896), Pavel Váša (1886), v italských legiích potom Josef Krajíček (1896), Antonín krátký (1897), Josef Vytvar (1896). Šli bojovat proti Rakousku-Uhersku, za svobodné Československo a za ideály TGM. Situace na bojištích 1. sv. války způsobila to, že jejich návrat do vlasti byl velmi složitý. Italští legionáři sice neměli tak strastiplnou cestu domů, avšak na mnohé ještě čekalo nasazení na Slovensko, do bojů proti Maďarům. Chránili tam až do roku 1919 hranice nově ustanovené Československé republiky. Josef Krajíček to prožil na vlastní kůži. Jeho dopisy ze Slovenska domů svědčí jak těžko prožívali ten čas. Příslušníci legií v Rusku po bojích s německými a bolševickými vojsky, která jim odřízla cestu na západ, museli téměř 9 tisíc km ustupovat po magistrále na východ až do Vladivostoku. Odtud je čekala cesta lodí okolo celého světa domů, do Evropy. Z Vladivostoku bylo pro mnoho tisíc legionářů na cestu do Evropy postupně vypraveno několik desítek transportních lodí. Byly to dlouhé, strasti plné, několika měsíční plavby různými směry, mnozí pluli do Ameriky nebo do Kanady a odtud zpět do Evropy. Tady je opět možno říci: co jméno, to velmi dramatický příběh, který trval týdny a měsíce.
Čeněk Chadraba se vracel s transportem č. 18 na americké lodi Scheridon. Loď vyplula 28. února 1920 z Vladivostoku se 1949 důstojníky a vojáky na palubě pod velením pplk. Žáka. Přepravován byl štáb čs. Husitské střelecké divize včetně 2. roty a 2. pluku. Z Vladivostoku se vydali na dlouhou cestu na jih, přes Japonské moře, kolem Nagasaki, potom na jihozápad kolem Jižní Korey ve východočínského moři. Propluli kolem Tchai-Wanu, poblíž Filipin, dále pak kolem Vietnamu až do Malaisie do přístavu Singapur. Dále pluli přes Bengálský záliv na západ do přístavu Colombo na Srí lance (dříve Cejlon). Odtud bylo již celkem blízko do Evropy a tedy domů. Přes Arabské moře, přes Adenský záliv do Jemenského Adenu. Dále pak přes Suezký průplav do Port-Saidu (Nyní Búr-Said). Potom přes Středozemní a Jaderské moře do Italského Terstu. Tam přirazili 24. dubna 1920. Byli v Evropě, domov měli nadosah.
Miloslav Váša měl cestu domů ještě o něco složitější než Čeněk Chadraba. Rovněž se musel probíjet se svým plukem po magistrále jako Čeněk Chadraba. Jeho loď Ixion vyplula z Vladivostoku 23. května 1920 jako 26. transport s 2853 důstojníky a vojáky na palubě pod velením s plk. Vüchterleho a plk. Váni. Přepravován byl i 7. pluk s úderným praporem a Kulikovského baterií. Americká transportní loď Ixion však zamířila z Vladivostoku přes Japonské moře, kolem ostrovů Hokkaido a Midway, přes Tichý oceán do kanadského Vancouveru. Vlakem cestovali 4500 mil přes celou Kanadu se zastávkou ve Winnipegu do tábora Valcartier. Tam čekali na loď Hamburg, která je odvezla z přístavu Quebeck přes záliv Svatého Vavřince, kolem Nového Skotska, přes Atlantský oceán a Severní moře do německého přístavu Cuxhaven. Tam přirazila 17. července 1920. Ostatní příslušníci legií v Rusku měli podobný osud. Rovněž se museli složitě probíjet po magistrále až do Vladivostoku a odtamtud lodním transportem zpět do Evropy.
František Dušek, rodák ze Starkoče, žil v Markovicích u Chrudimi. Vyplul 13. srpna 1919 s 8. transportem na lodi Heffron, 23. prosince 1919 dorazili do Terstu. Na palubě bylo dalších 875 důstojníků a vojáků. Pavel Váša, rodák ze Starkoče, byl pekařem v německém Oberrsbachu vyplul, 9. července 1920 s 24. transportem na lodi Grook. Bedřich Skřivánek, žil v Lounech, vyplul 6. června 1920 na lodi Dolar Belgig jako 28. transport. Do německého Cuxhafenu připluli spolu s dalšími 3289 důstojníky a vojáky 20. července 1920. František Papoušek pravděpodobně vyplul spolu s dalšími 1024 důstojníky a vojáky 15.června 1919 na lodi Nanking jako 4. transport. Do Brestu připluli 31. července 1919. Josef Forman, rodák ze Starkoče, žil ve Vídni, se vracel s lodním transportem č. 33 na lodi Hunt-Send 6. srpna 1920.
T.G. Masaryk se později k otázce legií vyjádřil slovy: "Dobrovolnická jednotka Česká družina vznikla ze Sokolů a bez Sokola by nebylo České družiny, bez České družiny by nebylo československých legií a bez čs. vojska by nebylo čs. samostatnosti..."
Poznámka nakonec.
V první světové válce bojovalo na všech frontách 70 miliónů vojáků, z toho zahynulo 10 miliónů a 20 miliónů bylo zraněno. Do konce roku 1917 bylo na území Rakousko-Uherska odvedeno k vojsku 8 000 420 mužů, z toho 1 200 000 padlo, 1 800 000 bylo zraněno a 1 400 000 bylo zajato.
Podle výkazu Kanceláře čs. legií bylo všech legionářů 88 701, z toho bylo 60 109 ruských legionářů. Italských legionářů se uvádí 19 225. Ztráty na lidských životech v čs. legiích činily 5 397 padlých či nezvěstných, z toho 4 112 ruských legionářů, 560 francouzských a 725 italských.
Díky našim zahraničním vojákům bojujícím v legiích uznaly postupně vlády Velké Británie, USA, Itálie a Japonska československý národ za národ spojenecký, čsl. legie za spojeneckou armádu bojující proti Německu a Rakousko-Uhersku. Čsl. legionáři se tak významně podíleli na vítězství Dohody v první světové válce a díky nim bylo Československo po jejím skončení považováno za jednu z vítězných mocností.
Nutno říci, že se legionáři v období mezi světovými válkami těšili všeobecné vážnosti. V období po roce 1948 naopak legionáři upadli v nemilost a tehdejší režim se ze všech sil snažil o to, aby jejich činy a zásluhy byly zapomenuty. Až rok 1989 znovu připoměl o co se zasloužili, co vybudovali a na co my můžeme být právem hrdí.
Děkuji Mudr Marouškové, Miloslavu Bobkovi, Jiřímu Vášovi za poskytnutí fotografií, dopisů a dalších písemností. Napsáno s využitím údajů a dat uveřejněných na stránkách VHU Praha, VUA Praha k otázce čs. legií.
Květen 2012 Jaroslav Bruner
Datum vložení:
5. 8. 2016 13:15
Datum poslední aktualizace: 8. 4. 2020 10:39
Datum poslední aktualizace: 8. 4. 2020 10:39
