Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Navigace

Obsah

Rodáci

Rodáci

Rodáci

Rudolf Krupička
Ve Starkoči se narodili dva spisovatelé, kterým se dostalo místa ve slovníku českých spisovatelů pro jejich literární díla. První byl Rudolf Krupička (1879-1951), básník a dramatik, pocházel z obchodnické rodiny /bývalý obchod a hostinec u „Špačků“/. Po studiích však přesídlil do Kutné Hory, kde vedl rodinný podnik. Psal velmi intenzivně, avšak jen tak pro sebe. V roce1915, ve svých 36 letech, představil veřejnosti svoji první divadelní hru „Velký styl“, kterou uvedlo divadlo na Královských Vinohradech. Další divadelní hra „Vršovci“ byla dokonce na repertoáru Národního divadla. V této hře vystupovali např.: Eduard Vojan, Růžena Nasková, Leopolda Dostálová, Jiří Steimar atd. Vydal řadu básnických sbírek a divadelních her. Přestože Rudolf Krupička jako autor nevstoupil do širokého podvědomí kulturní veřejnosti, jsou i v současnosti uváděny jeho divadelní hry na amatérských scénách. V roce 1936 byl zvolen řádným členem literárního odboru České akademie.

Josef Sekera
Druhý v pořadí byl spisovatel Josef Sekera (1897-1972), původně sloužil jako úředník Československých státních drah. Už v roce 1924 na sebe upozornil svou první literární prací, knihou povídek „Svaté listy". Po té následovala velká řada povídek a románů, děj některých z nich se odehrává ve Starkoči a v širokém okolí. Pán Žernovů, Palmy tam nerostou, Jsme strom zelený a Torzo lásky jsou toho důkazem. K jeho nejznámějším dílům patří román „Děti z hliněné vesnice“. Na jeho rodném domu čp 70 byla 25.9.1987 odhalena pamětní deska, dnes ji tam však budeme marně hledat. Literární kritika té doby, hodnotí práce Josefa Sekery velmi příznivě, v roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Miloslav   Vostrovský
Miloslav Vostrovský /1906-1991/, byl nadšeným hudebníkem a malířem. Již od roku 1931 vedl dechový orchestr, který byl znám široko daleko. Dokázal si vyučit i nové muzikanty.  Soukromě studoval malbu u profesora Andrese v Praze. S paletou jsme ho mohli vidět hlavně na Železných horách, v okolí Starkoče. Se svým švagrem, Františkem Jelínkem, často malovali společně na svých cestách po rodném kraji, Slovensku, Jugoslávii. Obrazy Miloslava Vostrovského visí v mnoha domácnostech ve Starkoči a v  širokém okolí, ve Vídni i v USA.

František Jelínek
František Jelínek /1908-1990/, oddaný sokol, absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Čáslavi, po té byl zaměstnán jako úředník Státní pojišťovny. Nadějnou dráhu úředníka roku 1955 opustil, soukromě vystudoval malbu u malíře Jakuba Obrovského, profesora Akademie výtvarných umění v Praze. Stal se akademickým malířem a členem Svazu českých výtvarných umělců. Žil v Karlových varech, procestoval mnoho zemí, na své rodiště ale nezapomněl. Často zde maloval a do Starkoče se vracel.  Několik obrazů, kreseb a grafik daroval i místním občanům a obci. Uspořádal bezpočet výstav. Svýmí díly je zastoupen ve veřejných i v soukromých sbírkách jak v České republice, tak v zahraničí.

Zdeněk Váša
Narodil se v roce 1929 ve Starkoči v zemědělské rodině. Svůj čas věnoval především místnímu spolku Sokol, pomáhal organizovat kulturní život na venkově a začal se hlouběji zajímat o hudbu. Tu později vystudoval na Státní konzervatoři v Praze – obor operní zpěv. Život v tehdejší pražské společnosti ho obohacoval i v oblasti malířství. Opernímu zpěvu se věnoval až do své emigrace v roce 1968. Jeho druhým domovem se stal švýcarský Bern. Po celá další léta hodně cestoval a všechny zážitky později přenesl do svých obrazů. Poslední desetiletí se celou svou osobností věnuje malbě. Sám říká: „Nepatřím k žádnému uměleckému směru, vše jsou prožitky z cest doprovázeny hudbou“.
                                                                   

Zdroj: Úvodní text k autorské výstavě ve výstavní síni v Čáslavi/2010/

Prosinec  2010                                                                                                                           

Jaroslav  Bruner

 

 

Další fotografie ze života obce naleznete    zde