Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Navigace

Obsah

Historie kostela

Historie kostela

Stručná historie kostela

 
[kostel]KOSTEL NANEBEVZETÍ  P. MARIE  se připomíná   jako farní od r. 1352. Původní dřevěný kostel několikrát vyhořel. V r. 1714 byl popisován  jako  malý, tmavý s jednou věží a dvěma zvony. Ve 14. století patřila starkočská fara mezi nejbohatší a nejvýznamější fary na Čáslavsku. Na zdejší faře byl vybírán druhý nejvyšší desátek: 30 grošů českých, v roce 1399 dokonce 1 kopu, tj. 60 grošů. Ke starkočské farnosti tehdy náležely osady  Zbyslav, Turkovice, Podhořany, Bukovina, Březinka Hošťalovice, Bílý Kámen, Rašovy, Sovolusky, Bumbálka. V 16. Století zde byla fara utrakvistická. Po roce 1620 byla fara opět katolická a trvala až do r. 1717. Na žádost vrchnosti ze Žehušic, zahájil roku 1714 farář Jiří Blahna přípravy na přeložení starkočské fary do Zbyslavi. Arcibiskupská konsistoř přeložení schválila a tak byla fara roku 1717 přenesena do Zbyslavi i s farní školou. Byl přenesen i veškerý mobiliář včetně vzácné cínové křtitelnice. Posledním farářem starkočským a prvním farářem zbyslavským byl Matěj  Josef  Liborius  Jindra (+1728). 

Dnešní kostel byl postaven roku 1738 nákladem hraběnky Josefy z Thunu, rozené z Oettingen – Wallerstein. Byl zbudován v slohu copovém obyčejném, ale zcela střízlivý v členění. Nad hlavním oltářem byl obraz „Nanebevzetí Bl. Rodičky Boží Marie Panny“ upomínající na štětec Brandla. Obraz opatřila hraběnka z Holandska  za 500 zlatých. Na zvonici byly dva zvony. První, o průměru 95 cm a výšky 76 cm s nápisem: Od mistra Ondřeje, řečeného Ptáčka -  tento zvon byl ulit léta Páně 1476. Má na bocích reliéfy Jana Evangelisty a panenky Marie. Zachoval se až do dnešních dnů a je považován za velmi zdařilou práci z hlediska uměleckého i technického. Má výborné zvukové vlastnosti. Ondřej Ptáček měl svoji zvonařskou dílnu v Kutné Hoře, zemřel roku 1511. Druhý zvon, z roku 1859, o průměru 45 cm litý Karlem Paulem, byl 30. srpna 1916 rekvírován.  Kostel měl na věži  místo kříže hvězdu na znamení, že jest to mariánský kostel. Filiální kostel však brzy začal postupně chátrat. Větší oprava zde byla provedena až roku 1898. Tehdy byla sejmuta hvězda a nahrazena křížkem, byla zhotovena nová střecha na věži, přeložena střecha, opraveny varhany a další nutné práce. Za všechny provedené práce bylo zaplaceno 1565 zlatých. 15. srpna roku 1922 postihla kostel katastrofa v podobě velké vichřice, která značně poškodila vnitřek kostela včetně oltářního obrazu. Další větší oprava se uskutečnila až v letech 1936 - 1938, kdy byly provedeny opravy vnitřních částí kostela. Z té doby je nápis: Až někdy budeš číst, vzpomeň  si na své předchůdce, kdy svým přičiněním vnitřek opravili. K nápisu je připojen seznam starkočských občanů:  Trojan Josef 17, Sekera Karel 70, Homolka Ludvík 4, Hlaváček Josef 51, Hlaváček Bedřich 68, Táborský Antonín 57, Horák Jaroslav 65, Horák Josef 6, Horák Josef 23, Bíža Jan 43, Kuřátko Václav 15, Bochníček Antonín 45, Jakeš Josef 76, Nesládek Václav 81, Černovský Bohuslav 55, Ďoubal Jindřich 50. Teprve až na konci roku 1945 byl oltářní obraz  odeslán do chrámového družstva Pelhřimov k restaurování, po jeho dokončení byl obraz 1. května roku 1947 opět zavěšen na původní místo. Restaurování obrazu přišlo na 27.000 K. Varhany již bohužel zachránit nešly, tak od té doby se používalo jen harmonium.  

Kolem kostela je hřbitov, na kterém se pohřbívá od pradávna. Sem se pohřbívalo nejen ze Starkoče, ale i ze Zaříčan, Lovčic, Bílého Podolí, Semtěše, Turkovic,  Hošťalovic a Podhořan. Památné jsou náhrobní kameny z bílého mramoru, zazděné vně vedle vchodů na hřbitov a na vnitřní straně zdi hřbitovní. Jeden leží před vchodem do kostela. Na náhrobních kamenech  je zobrazena rodina Chotouchovských z Nebovid / majitelé Starkoče/, popisují komu je věnován a kdy zemřel. Jsou datovány  roky  1582, 1597, 1599,  1601, 1605, 1616. 

 Starkočský kostel měl ve své historii období, kdy byl plný věřících. Měl  i častá období, kdy byl kostel uzavřen z důvodu oprav.  V polovině 70. let 20. století zde byla sloužena poslední mše. Po té kostel velmi zchátral. V roce 1988 – 89 byla opravena střecha věže. Do nově zhotovené kopule byly uloženy dokumenty o historii Starkoče, noviny a peníze té doby. Po roce 2006 se začalo s opravou střechy nad chrámovou lodí. Celá střecha byla sejmuta včetně stropu a nahrazena zcela novou. Celkový rozpočet opravy byl stanoven na 1.752.000  Kč. Na tyto opravy význa [kostel] mně pomohly dvě sbírky občanů  a rodáků ze  Starkoče, vynesly 149.021,- Kč. Kostel je dominantou obce, je vidět z velmi širokého okolí a bylo by velká škoda, kdyby se z něho stala jen zřícenina. Pro úplnou záchranu kostela je však zapotřebí ještě  hodně udělat, nedostává se však sil i peněz. Snad se to v budoucnu někdy podaří.

 

  

Listopad  2010                                                                                                                          

Jaroslav   Bruner

 

 Další fotografie ze života obce naleznete   zde